NEJBĚŽNĚJŠÍ SVATEBNÍ ZVYKY A TRADICE


PŘED SVATEBNÍM DNEM



L O U Č E N Í   S E   S V O B O D O U

V dávných dobách probíhalo v domě ženicha i nevěsty. Dnes oba partneři vyráží odděleně do oblíbených podniků, do restaurací, barů, hospod, diskoték, většinou alespoň týden před svatbou. S sebou berou své nejbližší kamarády, se kterými si užívají loučení se svobodou mnohdy až dorána. Dříve se tento zvyk nazýval „rámusivý večer“ a byl to večer před svatbou, kdy se ženich loučil se svobodou. Rámusil každý. Tento zvyk sloužil k vyhánění zlých duchů.

P Ě T   V Ě C Í   P R O   N E V Ě S T U

Podle tradic by každá nevěsta měla v den obřadu mít na sobě něco starého, třeba starodávný šperk po babičce, který se léta dědí (symbol zachování rodinné tradice nebo jako symbol, že nechává za sebou starý život), něco nového (symbol nového začátku - přináší optimismus a radost vnášenou do nového života), něco půjčeného od veselého a šťastného člověka jako třeba sponka do vlasů nebo i šaty (něco půjčeného má nevěstěpřinést štěstí), něco modrého, nejčastěji je to podvazek (symbol panny Marie, modrá představuje nevinnost, čistotu a věrnost). Také si má dát do střevíčku stříbrnou minci pro blahobyt.

S V A T E B N Í   Š A T Y

Nevěsty nejen tohoto století si své šaty před svými nastávajícími schovají. Dříve se totiž nevěsty obávaly, že se stane velké neštěstí, když ženich uvidí jejich svatební šaty ještě před svatebním dnem. Dnes to je pro ženicha spíše překvapení, v čem se před ním jeho vyvolená objeví.

Nevěsta by si své svatební šaty rozhodně neměla sama šít. Manželství by pak dlouho nevydrželo, neboť si "zašívá cestu ke štěstí". „ Kolik píchnutí jehlou, tolik slz,“říká jedno staré přísloví. I profesionální švadlenky to nutí k tomu, aby si své svatební šaty nechaly někde ušít nebo si je půjčily. Také se traduje, že by svatební šaty neměly být dokonce ani hotové příliš brzy. Den svatby zdál se být podle starého zvyku určen ráno k tomu, aby se šaty došily, dozdobily a dovyšívaly. V dnešní době se tato tradice moc nedodržuje. Nevěsty si své šaty většinou půjčují nebo nechávají ušít na zakázku. A kdo z nich by vydržel vyčkat ažsvatebního dne, než si je bude moci zkusit a případně nechat došít. Předpokládám, že málokterá nevěsta si na toto troufne. Tak je tu malý trik, připravte si třeba mašli, nebo růžičku, a ráno před svatbou ji rychle přišijte, ať vám tento zvyk přinese štěstí. Chce-li si však nevěsta své štěstí pojistit, může si nechat do lemů šatů zašít korunu. Prý si pak udrží pozitivní síly na své straně.


Z Á V O J

V minulosti se věřilo, že zlí duchové proniknou do těla nosem, a proto si nevěsta zakrývala obličej závojem. Zároveň to byl symbol neposkvrněnosti. Z tohoto důvodu se dnes závoj odnímá až na konci svatebního obřadu, při prvním polibku novomanželů.V dnešní moderní době však závoj slouží spíš jako doplněk ke svatebnímu účesu.

P O D V A Z E K

Podvazek většinou bývá modrý, nebo má alespoň modrou mašličku, aby se dodržel zvyk „něco modrého“ ve svatební den. Modrá symbolizuje věrnost a dříve bývala znakem nevěstiny čistoty. Podvazek může být darovaný nebo půjčený od sestry nebo kamarádky, čímž by se mohla splnit část tradice. Často se stává, že nevěsta dostane podvazků více, od svědkyně, od družiček od sestry, ale to se nakonec i může hodit. Na dražbu, k házení mezi svobodné muže, a nebo si jeden může nevěsta nechat na památku.

D R U Ž I Č K Y

Družičky by měly být ještě svobodné dívky, které doprovázejí nevěstu na obřad. I tento zvyk měl kdysi svůj význam: duchové, kteří chtějí nevěstěuškodit, si ji mají splést s některou z družiček. Družičky by měly mít na sobě šaty velmi podobné nevěstiným.



V DEN SVATBY RÁNO



D A R   V   D E N   S V A T B Y

Snoubenci předají ve svatební den společně svým rodičům dort. Ženich samozřejměnezapomene na květiny pro maminky a oba snoubenci poděkují za vychování a poprosí o požehnání sňatku. Dostanou-li požehnání, bude manželství šťastné.

Z K O U Š K A   P R O   Ž E N I C H A

V minulosti v den svatby podstupoval ženich zkoušku. Před domem nevěsty byl přichystaný špalek se sekerou a láhev vína. Podle toho, čeho se chopil, se poznalo, bude-li dobrý hospodář nebo opilec. Hospodářem by se stal, kdyby se chopil sekery.

Z K O U Š K A   P R O   N E V Ě S T U

I nevěsta musela podstoupit obdobné zkoušce a to v domě ženicha. Když vkročila do jeho domu, kde bylo rozsypáno smetí, chopila se připraveného koštěte a smetí zametla, ukázalo se, že bude dobrou hospodyní. Pokud smetí překročila, znamenalo to opak.

V Ý V A Z K Y

Svatební hosté mají na klopěpřipevněny svatební vývazky. Ty mohou obsahovat myrtu. Ženich má na klopě korzáž, ve které je většinou jeden stejný květ jako má kytice nevěsty.

Z A P L A C E N Í   V Ý K U P N É H O

Svobodní kamarádi zatarasí snoubencům cestu na místo obřadu nejrůznějšími překážkami. Odstraní je, až když ženich za nevěstu zaplatí výkupné.

R Á M U S   C E S T O U   K   O L T Á Ř I

Dříve hluk plechovek tažených za autem či hlasité troubení mělo svůj význam. Úkolem celého toho rozruchu bylo vylákat zlé duchy za určitou hranici. Dříve se práskalo bičem, dnes se troubí klaksony vozidel. S dobou jde i to, jakým způsobem se rámusí.

D É Š Ť   N E B O   S L U N C E   B Ě H E M   S V A T E B N Í H O   D N E

Naši předkové říkali: "Déšť přináší na mnoho let požehnání." Co kapka, tošťastný den manželského života. Když svítí ve svatební den slunce, nemůže se také nic stát, neboť sluneční paprsky přinášejí štěstí do manželství.



BĚHEM OBŘADU



V Ý M Ě N Y   P R S T Ý N K Ů

Tento akt odjakživa symbolizuje „neodvolatelnou“ volbu partnera.

S V Í Č K A

Při obřadu se určitě podívejte na svíčku. Ta prý vypovídá hodně o vašem manželství. Klidný plamen znamená poklidný život, mihotavý plamínek naopak bouřlivý vztah.



V DEN SVATBY PO OBŘADU



S V A T E B N Í   Š P A L Í R

Při opouštění místa obřadu vytvoří svatební hosté mezi sebou uličku - špalír. Novomanželé jím musí projít. Dříve se jim v tom rodina a přátelé snažili všemožně nenásilnězabránit. Tento svatební zvyk má opět symbolizovat překonávání nesnází v manželství.

Z A T A H O V Á N Í

Toto je úkol pro ženichovy kamarády. Ti napnou po skončení obřadu před východem z obřadního místa provaz, ozdobený květy, stuhami, ale i vším, co je napadne v souvislosti s novomanželi. Vypité lahve, netradiční spodní prádlo.. a dovolí novomanželům pokračovat v cestě, jen když se ženich vyplatí. Tímto způsobem se ženich vykupuje ze svých mladických hříchů.

H Á Z E N Í   R Ý Ž E   P Ř I   V Ý C H O D U   Z   O B Ř A D U

Kdyžnovomanželé vycházejí z radnice nebo kostela, svatebčané na ně házejí rýži, symbolizují bohatství a plodnost. V dnešní době, pokud se však svatba koná na zámku nebo na hradě, bývá házení rýže zakázáno. Většinou z důvodu bezpečnosti a hrozbě možného uklouznutí, popřípadě nedostatku času na úklid před další svatbou. Svatební hosté proto začali používat bublifuky, které zabaví i malé děti při závěrečném obřadu. Také fotky s bublinkami vypadají moc pěkně.

V některých oblastech také konfetami, oříšky nebo rozinkami, někdy i bonbony.


D R U Ž I Č K Y   A   H Á Z E N Í   O K V Ě T N Í C H   L Í S T K Ů

Družičky nebo neteře snoubenců, dcery jejich přátel a podobně rozhazují při cestě k oltáři v čele svatebního průvodu drobné okvětní lístky. Jejich vůně má ke snoubencům přilákat bohyni plodnosti.

C H O M O U T

Po obřadu dostane ženich na krk chomout, který symbolizuje jeho svázání manželstvím. Nevěsta pak dostane bič, aby bylo jasné, kdo bude v rodině vládnout.

K O U L E   N A   N O Z E

Po obřadu kamarádi nasadí ženichovi na nohu ke kotníku vězeňskou kouli, která je navíc uzamčena visacím zámkem. Koule představuje mužovy hříchy z mládí. Nevěsta dostane rukavici a pilku na železo a musí si svého manžela osvobodit, aby do nového života vstoupil nezatížený. Může však nechat novomanžela, aby přátele uplatil, získal od nich klíček a osvobodil se sám.



SVATEBNÍ ZVYKY A TRADICE NA HOSTINĚ



S T Ř E P Y

V tomto svatebním zvyku se skrývají hned tři pověry. Střepy z rozbitého talíře (avšak ne skleněného) přinášejí štěstí, společným zametáním novomanželé prokazují vůli spolupracovat a také hlukem rozbití odhánějí zlé duchy.

Při příchodu na svatební hostinu personál novomanžele přivítá a z podnosu je nechá vybrat si sklenku na přípitek. Po dopití pak na zem nečekaně upustí talíř, který s většinou rozbije. Novomanželé dostanou smetáček a lopatku. Podle toho, jak zametají střepy, se pozná, jak se jim bude ve společné domácnosti dařit. Je to symbol toho, že budou v manželství společně řešit problémy. Také se říká, že kdo se kterého náčiní ujme, se pozná, kdo bude v rodině velet a bude toho druhého „komandovat“(ten s lopatkou).


V O D A   A   C H L É B

V době před Kristem musela být nevěsta přijata do nové společnosti. Byl to symbol přijetí do nové rodiny poté, co společně se ženichem pojedla chléb a sůl v domě, kde se pořádala hostina, většinou u rodičů. Dnes už tento zvyk není úplně tradiční. Nepřijímají je většinou rodiče, ale po obřadu vstoupí do restaurace, kde mají slavnostní hostinu a je jim nabídnut chléb se solí a sklenice vody. O obojí se musejí novomanželé rozdělit. Poté zahodí prázdnou sklenici za sebe, aby se rozbila. Je to přesně tak, jak tomu má být i v manželství a nastávajícím životě. Podělit se a střepy jim mají přinést štěstí.

S V A T E B N Í   K O L Á Č K Y

Asi nejznámějším ze svatebních zvyků je pečení svatebních koláčků a svatebního cukroví. Důležité je si pamatovat, že by svatební koláčky neměla péct sama nevěsta, neboť by tím dle pověr způsobila, že bude mít nouzi v manželství a uplakané děti.

S V A T E B N Í   P Ř Í P I T E K

Přípitek by měl pronést otec nevěsty, popřípadě některý ze svědků.

P O L É V K A   Z   J E D N O H O   T A L Í Ř E

Když novomanželé usednou ke svatebnímu stolu, personál je sváže kolem krku velkým bílým ubrusem. Dostanou jednu lžíci na polévku ze společného talíře. Vzájemně se pak krmí. Pojídání společné polévky z jednoho talíře při svatební hostině představuje spolupráci novomanželů v životě a také rovnost mezi nimi. Druhý význam, který je snad ještě podstatnější, je symbol onoho společného krajíce, z něhož je nutno si brát a dávat rovným dílem. Právě pro tuto výstižnou symboliku je uvedený svatební zvyk dodnes velmi rozšířen.

R O Z K R O J E N Í   S V A T E B N Í H O   D O R T U

Rozkrojení svatebního dortu je jednou z nejstarších tradic. Novomanželé ho mají společně rozkrojit a rozdat, což opět symbolizuje to, že si ve společném životě mají pomáhat. Dle zvyků ten z manželů, který drží nůž (druhý má ruku přes jeho), bude v manželství velet neboli kdo bude mít při porcování dortu ruku navrchu, bude mít v manželství navrch. Jiná tradice zase říká, že nevěsta rozkrajuje dort, ale při tom ruku na noži drží i ženich. Symbolicky tak pomáhá své novomanželce a dokazuje jí, že pro ni bude vždy oporou. První kousek podá ženich nevěstě, druhý ona jemu, další nevěsta matce ženicha, potom svojí matce, otci ženicha a svému otci. Nakonec svědkům a všem svatebčanům.Žádný ze svatebčanů by neměl ochutnání svatebního dortu odmítnout, jinak to jemu, ale i novomanželům přinese smůlu.

Dnešní klasický svatební dort pochází z druhu koláče, jenž byl u starých Římanů důležitou součástí svatební ceremonie. Koláč byl rozdělen na malé kousky, které byly hozeny přes hlavu nevěsty. Hosté pak drobky posbírali a snědli. Tento rituál měl prosit bohy, aby požehnali mladému páru spoustu dětí. V hlavní části koláče byl totiž určitý druh mouky. Obilí bylo tenkrát symbolem plodnosti a hojnosti, proto i dort je symbolem plodnosti.


H Á Z E N Í   R Ů Z N Ý C H   S E M E N

Vybere se někdo ze svatebčanů, který pronese přání novomanželům. Po té začne na ně, postupně s ostatními svatebčany, házet připravenými semeny: hrachem, rýží, pšenicí, mandlemi, rozinkami, fazolemi nebo čočkou. Životodárná semena jsou jako symboly štěstí a plodnosti. Říká se, že kolik zrnek se zachytí nevěstě na šatech, tolik bude mít dětí.



BĚHEM SVATEBNÍHO VESELÍ



P R V N Í   N O V O M A N Ž E L S K Ý   T A N E C

Jedná se o první tanec na svatební hostině, který je věnován novomanželům. Bylo zvykem, že klasický valčík novomanželů otevíral parket, ale v dnešní době si novomanželé vybírají písně, které jsou jim něčím blízké. Svatebčané kolem nich mnohdy vytvoří kruh. Poté je většinou daný pořádek, kdo jako další může vstoupit na taneční parket -rodiče, prarodiče, svědci, sourozenci, tetičky a strýčkové, sestřenice a bratranci a nakonec přátelé a kolegové. Je dobré mít někoho, kdo bude tento pořádek hlídat, či se starat, aby na parketu stále někdo s nevěstou a ženichem tancoval, aby parket nezůstal prázdný. Dříve si i v některých krajích musela nevěsta nejdříve postupně zatančit se všemi přítomnými muži.